Dobrý přítel jako osoba blízká – nad aktuálním nálezem Ústavního soudu

Dne 31. 07. 2018 uveřejnil Ústavní soud (ÚS) nález, ve kterém konstatuje, že pro případ odepření výpovědi lze za osobu blízkou považovat i osobu v jiném než v rodinném vztahu, pokud tento vztah lze považovat za natolik silný, že by jedna z osob bolestně pociťovala újmu druhé jako újmu svou vlastní.

Jak vyplývá z ustálené judikatury ÚS, jedná se o subjektivní, ústavně zaručené právo svědka, který se po poučení orgánem veřejné moci může sám rozhodnout, zda využije svého práva, a to výlučně podle toho jak sám vnímá a cítí okolnosti. 

ÚS však v tomto rozhodnutí postoupil dále, upřesnil, že v případě, kdy mezi dotčenými osobami není rodinný vztah, ale prokazatelně mezi nimi existuje vztah citový, je potřeba vždy vyjít z jeho intenzity. Bude vždy záležet na svědkovi, aby uvedl okolnosti osvědčující pevnost daného vztahu a vše přesvědčivě odůvodnil, přitom je vždy nutné mít na paměti, že nepostačuje pouze obvyklá mezilidská soudržnost. Toto tvrzení však bude muset být podepřeno i objektivními skutečnostmi, které podpoří tvrzení dotyčného.  Jako obvyklé lze zmínit např. délku trvání vztahu, společné koníčky, zájmy, společně trávený čas, společné zážitky, obdobné hodnoty apod. Podstatnou myšlenkou tohoto nálezu ÚS je, že intenzitu vztahu nelze zpochybňovat tím, že se dotyčné osoby po určitou dobu nepotkávají. Vše je vždy nutné poměřovat subjektivním pocitem svědka.

Lze tedy shrnout, že svědek, který chce využít svého práva odepřít výpověď, musí přesvědčivě doložit a odůvodnit pevnost daného přátelství, avšak s dovětkem, že krátkodobé ochlazení vzájemných vztahů, které nepřeroste v dlouhodobou roztržku, nelze vykládat tak, že se již nejedná o osoby blízké.