Stanovení ceny s DPH, nebo bez DPH, nemusí vždy stačit

Ujednání ceny mezi podnikateli se v praxi ve vztahu k DPH často omezuje na pouhé konstatování „cena s DPH“, či „cena bez DPH“. Nejvyšší soud se v minulosti opakovaně zabýval otázkou, jestli je strana prodávající coby poskytovatel plnění oprávněna požadovat po zákazníkovi (obchodním partnerovi) DPH nad rámec smluvní ceny.

Z pohledu Nejvyššího soudu není rozhodující, jestli si strany ujednají cenu včetně DPH, či bez DPH. Zásadní je, jestli je cena ujednána jako konečná či nikoliv. Pokud je cena ujednána jako konečná, tak prodávající smluvní strana nemůže požadovat dodatečné platby, a to například DPH. Navzdory tomuto názoru Nejvyššího soudu je možné se domnívat, že je při stanovení ceny bez DPH úmyslem smluvních stran tiché ujednání o tom, že kupující strana coby zákazník uhradí případně vzniklou DPH. Tyto závěry však současná judikatura Nejvyššího soudu nepodporuje, a argumentace implicitního ujednání stran o dodatečné povinnosti zaplatit DPH by tudíž před soudy pravděpodobně neobstála.

Ze současného nastavení judikatury tak plyne, že pokud chce mít strana prodávající jistotu o tom, že nebude muset hradit DPH na vlastní náklady, tak by měla smlouva obsahovat výslovné ujednání, které stanoví straně kupující (zákazníkovi) povinnost uhradit DPH. Proto doporučujeme ve smlouvách podrobnější upravení této otázky, a to zejména při ujednání ceny bez DPH.