Logují kontraktoři čas do JIRA, pracují 8 hodin denně v týmu a chodí na porady? Pak možná nejde o podnikání, ale o zaměstnání.
Takový vzkaz vysílá nové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2026, sp. zn. 7 Ads 52/2025. Rozhodnutí tak představuje významný posun v hodnocení tzv. švarcsystému v IT a zároveň dává inspekci práce poměrně jasný „návod“, jak tyto vztahy hodnotit.
O co v případu šlo?
Společnost TechFides Solutions spolupracovala s programátory jako s OSVČ. Inspekce práce však dospěla k závěru, že ve skutečnosti vykonávali závislou práci, a udělila firmě pokutu za umožnění výkonu nelegální práce (nakonec ve výši 80.000 Kč).
Firma se bránila kasační stížností – ale neuspěla. NSS potvrdil, že šlo o nelegální práci a k hodnocení jednotlivých znaků závislé práce uvedl:
1. Soustavnost a dlouhodobost činnosti
Soustavnost jako znak závislé práce lze dovodit i ze skutečností zjištěných kontrolou provedenou v jediném dni, pokud ostatní okolnosti ukazují na dlouhodobý charakter spolupráce.
To platí i tehdy, pokud se činnost ke dni kontroly ještě „nestihla stát soustavnou“, ale z vůle stran a dalších okolností je patrný její plánovaný charakter.
2. Nadřízenost a podřízenost
Za silný indikátor vztahu nadřízenosti a podřízenosti NSS označil nemožnost pracovníků odmítnout zakázku – nebo výrazné omezení této možnosti (např. pouze v případě prodlení zadavatele s úhradou odměny).
3. Závislost
NSS zdůraznil, že kombinace:
• práce na plný úvazek,
• a nemožnosti odmítat zakázky (tedy nemožnosti vytvořit prostor pro jiné klienty),
vede k závěru, že pracovník nemá reálnou možnost disponovat svou pracovní kapacitou jako podnikatel. Formálně tak sice může mít více klientů, ale fakticky je ekonomicky závislý na jednom zadavateli.
4. Osobní výkon
Osobní výkon činnosti se může projevovat například tím, že:
• pracovníci logují svůj odpracovaný čas,
• jsou odměňováni na základě hodinové sazby,
• v případě nemoci za ně zajišťuje náhradu zadavatel,
• před zahájením spolupráce prošli výběrovým řízením.
Integrace do týmu jako silný důkaz
Důkazem závislé činnosti je i nemožnost rozlišit, kdo je zaměstnanec a kdo OSVČ (práce společně se zaměstnanci firmy, podílení se na stejných projektech, stejné pracovní podmínky).
Rozhoduje reálný vztah, ne smlouva
Ani smlouva o spolupráci, ani dobrovolná volba zvoleného režimu ze strany pracovníka nemohou změnit právní kvalifikaci vztahu, který fakticky naplňuje znaky závislé práce. Jinými slovy – pokud vztah fakticky funguje jako zaměstnání, bude jako zaměstnání také posouzen.
Komplexní posouzení místo „odškrtávání znaků“
Nejdůležitějším metodologickým závěrem rozsudku je, že znaky závislé práce se neposuzují izolovaně, ale v jejich souhrnu. Jednotlivé okolnosti (např. že si pracovníci nakoupí vlastní pracovní pomůcky, práce z domova či flexibilní pracovní doba) samy o sobě nevyvrátí, že se jedná o závislou činnost, pokud vztah v ostatních ohledech vykazuje její znaky.
Doporučení pro praxi
S ohledem na výše uvedené závěry rozsudku je vhodné, aby se zadavatelé využívající služeb OSVČ při nastavování spolupráce vyhnuli prvkům, které Nejvyšší správní soud identifikoval jako okolnosti nasvědčující existenci závislé práce.
Zejména by měli dbát na to, aby vztah s OSVČ skutečně odpovídal samostatnému podnikání – tedy aby byla zachována reálná možnost odmítat zakázky, organizovat si pracovní čas, pracovat pro více klientů a nést podnikatelské riziko.
Mgr. Kristýna Smočková 01.04.2026