V září 2024 se jeden z nejbohatších mužů světa ocitl před soudem v Renu v Nevadě. Rupert Murdoch, mediální magnát, jehož impérium zahrnuje Fox News, The Wall Street Journal nebo New York Post, se pokoušel změnit podmínky rodinného trustu, jenž sám před lety zřídil jako neměnný. Neuspěl.
Murdoch Family Trust vytvořil Murdoch při rozvodu se svou druhou manželkou. Obsahuje akcie společností, jež jsou součástí mediálního impéria. Fond počítá s tím, že po smrti Murdocha obdrží čtyři potomci stejná hlasovací práva v rámci rodinného byznysu. Murdoch chtěl pozměnit hlasovací práva ve prospěch politicky konzervativního syna Lachlana, aby zajistil hodnotu mediálních aktiv ve fondu. Nevadský soud návrh na změnu fondu zamítl a konstatoval, že Rupert a Lachlan Murdochovi jednali ve „zlé víře“ (bad faith), tedy že se pouze pokoušeli ostatní obmyšlené vyšachovat z možnosti rozhodovat o dalším směřování fondu.
Kauza Murdoch je vhodnou příležitostí položit si otázku: jak by se podobný příběh odehrál v česku? Co zakladatel svěřenského fondu skutečně „nedokáže vzít zpět“ poté, co fond jednou zřídí? A jaké jsou, pokud vůbec existují, legální cesty k pozdější změně statutu svěřenského fondu?
Odvolatelný a neodvolatelný fond v českém právním řádu
České právo zakladateli umožňuje vyhradit si ve statutu pravomoc fond zrušit nebo statut změnit. Pokud si zakladatel toto právo vyhradí, hovoříme o fondu odvolatelném. Pokud si jej naopak nevyhradí, fond je neodvolatelný a zakladatel zásadně nemůže sám jednostranně zasahovat do podmínek stanovených při jeho vytvoření. Murdochův trust byl zřízen jako neodvolatelný; přesto se Murdoch pokoušel dosáhnout změny statutu soudní cestou s odvoláním na zájem beneficientů a hospodářský zájem na zachování hodnoty mediálních aktiv.
Česká právní úprava nezná instituty nevadského práva, proslulého svou benevolentností k trustovým strukturám. Přesto i v českém právu existují úzce vymezené mechanismy, jak se s (ne)odvolatelností fondu vypořádat. Jejich přesné vymezení je přitom předmětem živé diskuse. Občanský zákoník výslovně neupravuje, zda a za jakých podmínek může zakladatel sám po vzniku fondu změnit statut. Jedinou normou zabývající se změnami statutu je ustanovení § 1469 odst. 2 OZ umožňující změnu statutu soudem.
Názory právních expertů na tuto problematiku se různí, shoda panuje na následujícím. Za prvé, oprávnění statut měnit musí být výslovně zakotveno v původním statutu. Za druhé, změna musí respektovat zakladatelův původní úmysl a nesmí se dotýkat účelu fondu, jenž je nezměnitelný i v případě, kdy si zakladatel právo ke změnám jinak vyhradil. Zásadní je i třetí závěr – pokud možnost změny v původním statutu zakotvena není, nelze ji tam doplnit zpětně, ani dohodou, ani rozhodnutím soudu.
Soudní zásah do fondu pak upravuje § 1469 OZ ve dvou rovinách. Zrušení fondu přichází v úvahu, je-li dosažení účelu fondu nemožné nebo obtížně dosažitelné. Fond lze zrušit jen tehdy, pokud by zakladatel s vědomím oněch okolností fond vůbec nezaložil. Ustanovení tedy není záchrannou sítí pro zakladatele, pokud si založení prostě rozmyslel.
Změna statutu je podle citovaného ustanovení možná, lze-li ve shodě s původním úmyslem zakladatele účelu fondu dosáhnout nebo mu lépe prospět úpravou statutu. Půjde pouze o změny administrativního, či technického charakteru, nikoli o změny v osobách obmyšlených, v podmínkách pro plnění z fondu nebo v samotném účelu fondu.
Právě tady by Murdochova argumentace narazila na zásadní problém. Murdoch se nepokoušel o administrativní ladění mechanismu správy, ale chtěl přerozdělit hlasovací moc mezi obmyšlenými, tedy de facto změnit podmínky pro plnění z trustu. To je přesně ten typ zásahu, k němuž § 1469 odst. 2 občanského zákoníku soudu pravomoc nedává. Před rozhodnutím přitom soud ze zákona musí vyžádat stanovisko zakladatele, správce, obmyšlených a osoby vykonávající dohled. I tento procesní mechanismus tedy chrání původní úmysl zakladatele, nikoli jeho pozdější přání.
Závěrem
Z kauzy Murdochova trustu lze vyvodit praktické závěry:
Neodvolatelnost není jen formální označení. Chce-li si zakladatel zachovat alespoň určitá dispoziční práva nad statutem, musí tuto možnost výslovně zakotvit již v původním statutu. Zpětně, ať dohodou nebo soudním rozhodnutím, ji doplnit zkrátka nelze. I vyhrazené právo na změnu má své meze. Účel fondu měnit nelze ani v případě, kdy si zakladatel právo na změnu vyhradil. Statut musí zůstat sám sebou; nesmí se stát prostředkem ke vzniku de facto nového fondu.
V právní rovině je však poučný svou banálností: zakladatel fondu zkrátka podcenil trvanlivost vlastního díla. Český svěřenský fond nabízí při svém zřizování mimořádnou flexibilitu. Právě tu je třeba využít k promyšlenému nastavení pravidel pro situace, které se v době zakládání zdají nepravděpodobné.
Mgr. David Šourek 28.04.2026