Nejvyšší soud se ve svém nedávném rozsudku ze dne 30. 6. 2026, sp. zn. 33 Cdo 2954/2025, zabýval otázkou, zda je pro aplikaci ustanovení o spotřebitelské koupi nutné, aby podnikatel jednal v rámci své podnikatelské činnosti.
Předmět sporu
Předmětem sporu byla koupě motorového vozidla.
Kupující několik měsíců po zakoupení vozidla vytknul prodávajícímu závažné vady vozidla a zároveň oznámil, že pro tyto vady od smlouvy odstupuje a požaduje vrácení kupní ceny.
Obecná úprava koupě podle občanského zákoníku požaduje, aby kupující vytknul vady bez zbytečného odkladu poté, co je mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit. To kupující zjevně neučinil, neboť vady vytknul teprve několik měsíců po převzetí vozidla. Dovolával se však speciální právní úpravy, která se uplatní na kupní smlouvy uzavírané se spotřebitelem, podle které má spotřebitel možnost vytknout vady do 2 let od převzetí zboží.
Pro posouzení oprávněnosti nároku kupujícího, tj. zejména posouzení otázky včasnosti uplatnění práv z vadného plnění, bylo klíčové vyřešit otázku, zda se v nyní posuzovaném uplatní pravidla pro spotřebitelskou koupi, a kupující se tak může dovolávat zvýšené spotřebitelské ochrany.
Osoba zapsaná v obchodním rejstříku
Prodávající byla obchodní společnost zapsaná v obchodním rejstříku.
Podle občanského zákoníku se osoba zapsána v obchodním rejstříku považuje za podnikatele. Dále platí, že spotřebitelem je člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
Aktuální znění § 2158 občanského zákoníku (po novele účinné od 6.1.2023) navíc již výslovně nestanoví, že se ustanovení o spotřebitelské koupi uplatí jen na prodávajícího, který smlouvu uzavírá v rámci své podnikatelské činnosti. Pouze zmiňuje, že ustanovení o spotřebitelské koupi se uplatní v případě, kdy je kupujícím spotřebitel.
Kupující proto namítal, že měl být při koupi považován za spotřebitele a že se na smlouvu měla použít zvláštní úprava spotřebitelské koupě.
Nejvyšší soud však tento závěr odmítl. Skutečnost, že prodávající byla obchodní společností, sama o sobě neznamenala, že při prodeji konkrétního vozidla jednala s kupujícím jako podnikatel ve smyslu úpravy spotřebitelské koupě.
Rozhoduje konkrétní smluvní vztah
Nejvyšší soud zdůraznil funkční pojetí pojmu podnikatele. Pro aplikaci ustanovení o spotřebitelské koupi je třeba případ od případu zkoumat, zda daná osoba jednala v rámci své obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání, tedy zda konkrétní smluvní vztah do tohoto rámce spadá.
Nelze proto vycházet pouze z toho, že osoba je podnikatelem ve vztahu k jiným ekonomickým činnostem, má příslušné podnikatelské oprávnění nebo je zapsána v obchodním rejstříku. Stejně tak není rozhodující pouze formální předmět podnikání. Podstatné je, zda existuje dostatečná věcná souvislost mezi konkrétním jednáním (smlouvou) a ekonomickou činností dané osoby.
V posuzovaném případě prodávající nebyla obchodníkem s automobily a prodej automobilů nepředstavoval její výdělečnou činnost vykonávanou soustavně za účelem dosažení zisku. Vozidlo navíc nabízela prostřednictvím inzertního portálu Bazoš.cz, nikoli na svých webových stránkách.
Za těchto okolností Nejvyšší soud potvrdil závěry soudu nižších stupňů, které uzavřely, že při prodeji vozidla nejednala společnost v rámci své podnikatelské činnosti a kupující proto nemohl požívat ochrany poskytované ustanoveními o spotřebitelské koupi.
Dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu
Kupující také argumentoval tím, že se soudy nižších stupňů odchýlily od nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 1279/2024, ve kterém Nejvyšší soud výslovně zmiňuje, že: „V případě právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku (a majících tak status podnikatele) je nutné na tyto právnické osoby nahlížet jako na podnikatele ve vztahu k veškeré činnosti (podnikatelské či nepodnikatelské), kterou budou provozovat.“
Tuto argumentaci však Nejvyšší soud rovněž odmítl. Dřívější rozhodnutí se podle něj zabývalo pouze otázkou možnosti sjednání rozhodčí doložky mezi podnikatelem a spotřebitelem, tedy aplikací zákona o rozhodčím řízení, nicméně se nezabývalo otázkou postavení podnikatele při aplikaci ustanovení o spotřebitelské koupi a nelze jej tedy uplatnit v projednávaném případě.
Úprava spotřebitelské koupě má unijní rámec, vychází ze směrnic Evropské unie a musí být vykládána v souladu s nimi. Evropské právo přitom potvrzuje funkční pojetí podnikatele u spotřebitelských smluv, podle něhož je rozhodující, zda konkrétní jednání souvisí s jeho podnikatelskou činností.
Praktický význam rozhodnutí
Rozhodnutí je významné zejména pro podnikatele, kteří uzavírají kupní smlouvy s fyzickými osobami.
Samotná skutečnost, že druhou smluvní stranou je fyzická osoba, totiž automaticky neznamená, že jde o spotřebitelský vztah a že se na smlouvu uplatní zvláštní ochrana spotřebitele. Je vždy třeba posoudit, zda podnikatel v konkrétním případě skutečně jednal v rámci své podnikatelské činnosti. To může být významné například u jednorázového prodeje majetku, který nesouvisí s předmětem podnikání dané společnosti.
Mgr. Jakub Bystroň 12.08.2026